Borovice – běžný strom se vzácnými účinky

Základní informace

Borovice je rozšířena po celé severní polokouli. Zatímco u nás je nejznámější borovice lesní, v doplňcích stravy se nejčastěji vyskytuje borovice přímořská, která roste nejvíce ve Středomoří, od Portugalska až po Turecko.

Již od starověku je borovice považována za léčivou rostlinu. V minulosti se používala často zevně do mastí a na obklady a to zejména její silně aromatická pryskyřice.

V moderní fytoterapii je nejvíce ceněna její kůra pro antioxidační účinky. Do výluhů, nálevů a sirupů na odkašlávání se často používá i borovicové jehličí a pupeny. Pryskyřice dnes bývá využívaná do kosmetiky, nebo koupelových směsí a vonné silice našly svoje uplatnění v aromaterapii.

Funkce v organismu člověka

Polyfenolové látky

Hlavní účinnou složkou borovicové kůry jsou polyfenolové látky, které mají antioxidační efekt. Oxidaci v buňkách způsobují reaktivní formy kyslíku, které vznikají přirozeně při tvorbě energie z potravy. Polyfenoly tyto formy kyslíku vychytávají a mění je na neškodnou molekulu.

Další antioxidační účinek polyfenolů spočívá ve schopnosti ovlivňovat obranné systémy buňky a vybudit tím tělo, aby se oxidativnímu stresu více samo bránilo reakcemi vlastních antioxidačních enzymů.

A v neposlední řadě mají polyfenolové látky vliv na zánětlivé signály ve tkáních. To znamená, že mohou snižovat zánětlivou reakci a zkracovat dobu, jak dlouho v těle probíhá reakce na zátěž.

Mezi polyfenolové látky patří i flavonoidy, které také umí podporovat antioxidační dráhy buněk. Přímo flavonoidový extrakt z borovice přímořské, zvaný pycnogenol, má vliv na regenerační procesy v endotelu cév. Endotel je vnitřní výstelka, která může ovlivňovat pružnost cév. Flavonoidy v cévách navíc snižují hladinu stresových molekul jako je endothelin-1, které způsobují stažení cév. Flavonoidy tím snižují stažení malých cév, hlavně vlásečnic, a tím zlepšují krevní oběh.

Silice a terpeny

Vonné silice a terpeny z borovic lesní, přímořské a horské způsobují lehké podráždění sliznic, čímž u nich vybudí silnější reakci, než jakou by organismus vyvinul sám. Využívá se toho například při urychlení průběhu viróz, kde vonné silice zvyšují efektivitu sekrece v plicích a tím usnadňují vykašlávání. Lepším vykašláváním se pak patogeny dostanou rychleji pryč z dýchacích cest a dochází k dřívějšímu uzdravení plic a průdušek. Tento efekt mají silice a terpeny jak ve formě perorálních přípravků, například sirupů, čajů, tak i v inhalační formě v aromaterapii.

Pryskyřice

Mírně dráždivě může působit i borovicová pryskyřice, která se používá do mastí a balzámů na zevní použití. Při rýmě a kašli je možné takový balzám natřít na hruď, což jemným podrážděním vede k vyššímu prokrvení oblasti. Zvýšení krevní cirkulace místo prohřeje a zajistí rychlejší výměnu metabolitů, které krev přináší a odnáší. Jedním z důležitých efektů při nachlazení je i rychlejší přinášení bílých krvinek – imunitních buněk, které proti nachlazení aktivně bojují.

Vitamin C

Borovicová kůra obsahuje vysoké množství vitamínu C, který prokazatelně podporuje imunitu a má antioxidační účinky.

Historie

První písemné zmínky o léčivých účincích borovice jsou dochované v Hippokratových spisech z Antického Řecka. Tenkrát se zřejmě používala hlavně borovicová pryskyřice a dehet zevně na kůži.

První zápis o léčbě borovicovým odvarem pochází z námořních zápisků Jacquese Cartiera z roku 1536. V zimě Cartierova posádka onemocněla kurdějemi, nemocí způsobenou nedostatkem vitaminu C. Zachránili je místní Irokézové odvarem z kůry a jehličí místního jehličnanu. V zápiscích není zaznamenáno, o jaký strom se mělo jednat, ale dle odborných poznatků byla jehličnanem s nejvyšším množstvím vitamínu C v tehdejší Severní Americe borovice vejmutovka.

Po tom, co se tyto informace o léčebných účincích borovice rozšířily po Evropě, se začala objevovat i ve slavných herbářích jako je Mattioliho herbář z 16. století.

Vědecky potvrzené účinky borovice přišly s moderní analytickou chemií. V průběhu 20. století vznikl koncept klasifikace polyfenolů, který pomohl identifikovat jednotlivé účinné látky extrahované z borovice, jako byly oligomerní proantokyanidiny a pycnogenol.

Výhoda moderní standardizace polyfenolů umožňuje stabilnější dávkování a přesnější určování účinné dávky.

Původ, výskyt a pěstování

Borovice (rod Pinus) patří mezi nejrozšířenější jehličnany severní polokoule. Do doplňků stravy se nejčastěji používá borovice přímořská (Pinus pinaster), jejíž areál je v jihozápadním Středomoří a na severu Afriky. Pupeny a jehličí může být také z borovice lesní (Pinus sylvestris). Ta má největší přirozený areál ze všech druhů borovic, táhne se přes celou střední a severní Eurasii.

Celosvětově nejuznávanější extrakty z kůry pochází z jihozápadní Francie z oblasti Landes de Gascogne. Těžba borovice zde má dlouhou tradici a pěstuje se zde jak na dřevo a pryskyřici, tak i kůru, jehličí a pupeny. Zkrátka je využit celý poražený strom bez plývání.

Kůra se typicky napříč oblastmi získává při těžbě borovic na dřevo jako vedlejší produkt. Zato jehlice, malé větvičky, pupeny nebo pryskyřice jsou často sbírány ručně v přirozeně rostoucích lesích. Pupeny se sbírají na konci zimy, nebo brzy z jara, než se začnou otevírat. Jehličí a spadané větvičky naopak spíše v létě a na podzim, kdy má borovice v jehličí uloženo nejvíce silic a účinných látek.

Doporučený denní příjem

U borovice neexistuje oficiálně stanovený doporučený denní příjem. Jde o tradiční léčivou rostlinu, jejíž užívání vychází z dlouhodobé zkušenosti fytoterapie a výsledků vědeckých studií.

Běžně užívané dávkování v doplňcích stravy bývá 100–200 mg extraktu z borovicové kůry denně. V případě nálevu (čaje) z borovicového jehličí se obvykle uvádí příprava z 1–2 lžic jehličí na hrnek a doba louhování 10–15 minut. Nálev lze obdobně připravit i z pupenů. Ty se ale častěji používají ve formě sirupu užívaného po lžičkách na opláchnutí a zklidnění krku.

Balzám, nebo krém se aplikuje na podrážděnou pokožku v tenké vrstvě, aby se dobře vstřebal. Pro jemnější pleť je možné využít i formu obkladů namočených do borovicového nálevu nebo odvaru. Nálev se od odvaru liší tím, že byly jehlice horkou vodou pouze zality, zatímco v odvaru byly jehlice i po dobu varu. Borovicový odvar, získaný pětiminutovým vařením jehlic a pupenů, lze přidávat i do koupelí.

Toxicita

Borovice je ve fytoterapii považována za bezpečnou rostlinu, je-li užívána podle doporučeného dávkování. I přes to se mohou objevit vedlejší účinky v návaznosti na osobní citlivost konkrétního uživatele. Jednat se může zejména o podráždění žaludku a trávicí potíže, ale i bolest hlavy nebo závratě po perorálním požití.

Při inhalačním podání může dojít k podráždění sliznic, kašli a u citlivých osob i k dýchacím obtížím, proto se doporučuje s inhalací začínat na nižších dávkách a zvyšovat je podle snášenlivosti.

U alergiků a astmatiků také hrozí nebezpečí podráždění pokožky, alergické reakce, nebo astmatického záchvatu.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro borovice používat následující tvrzení.

Borovice horská (Pinus montana) přispívá:

• k normální funkci dýchacího systému
• k normálnímu stavu kostí

Borovice přímořská (Pinus pinaster) přispívá:

• k normální činnosti cévní soustavy – mikroregulaci
• k normální funkci dýchacího systému
• k ochraně buněk před oxidačním stresem

Borovice lesní (Pinus sylvestris) přispívá:

• k normální funkci dýchacího systému 

Zajímavosti

• V historii byla borovice využívaná hlavně při stavění lodí. Její pryskyřice má schopnost impregnovat dřevo, provazy a těsnění lodí.

• Další její využití je v potravinářství. V Řecku se pryskyřicí z borovice ochucuje tradiční víno retsina.

• Piniová semínka, která koupíte v obchodě, jsou semena z šišek borovice pinie.

• Ještě před znalostí léčivých vlastností borovice byla její pryskyřice používána v lékařství jako náplast a voděodolná ochrana drobných ran.

• ​První záznam o důkazech léčivých účinků borovice pochází z roku 1536, kdy odvarem z borovice severoameričtí indiáni uzdravili francouzské námořníky z kurdějí.

• V roce 1979 pak Jack Masquelier poprvé extrahoval aktivní látku borovice – pycnogenol, k čemuž ho inspirovala právě historka z deníku Jacquese Cartiera.

• Nejstarší borovice na světě je borovice osinatá v Bílých horách v Kalifornii, které se přezdívá Methuselah a je stará přibližné 4800 let.