Česnek setý – všelék prověřený generacemi

 

Základní informace

Česnek setý nebo také kuchyňský, latinsky Allium sativum, je druh celosvětově známého koření z čeledi liliovitých. Mezi příbuzné druhy patří například lilie, cibule, pažitka a pórek. Využívané části rostliny jsou její stroužky. Název česnek pochází od základu „čes“ s významem česat. Místy se česnek nazývá „luk“ nebo „lulek“ a staré keltské pojmenování je „krem“.

Pokud bychom chtěli vybrat jen jednu z nejlepších léčivých bylin na světě, byl by to pravděpodobně právě česnek. Někteří odborníci nazývají česnek zázračným všelékem. Česnek patří mezi nejstarší léčivé rostliny na světě a je stále jednou z nejlepších.

Česnek je tou nejsilněji působící a nejlépe prozkoumanou bylinou ve své čeledi – liliovitých. Jeho blízce příbuzní – cibule, cibule šalotka, pórek a pažitka – byl také vždy v zájmu tradičních bylinkářů, ale ti je považovali za méně účinné. Jejich domněnky potvrzuje i moderní výzkum. Cibule má velmi podobný účinek jako česnek, ale šalotka, pórek a pažitka již nejsou tak účinné.

Zdroj: www.youtube.com

Funkce v organismu člověka

Mnoho současných vědeckých výzkumů i dlouholetá praxe využívání česneku dokazují jeho zajímavé účinky na lidské zdraví.

Již v dávných dobách lidé dobře znali antibakteriální účinek česneku – jeho schopnost likvidovat škodlivé bakterie. Ale až ve 20. letech 20. Století došlo k přesnějšímu objasnění mechanismu antibakteriálního účinku česneku. V té době izolovali z česneku vědci ze švýcarské firmy Sandoz Pharmaceuticals látku zvanou alliin. Tato látka nemá sama o sobě žádný pozitivní účinek v lidském organismu. Když je ovšem stroužek česneku rozžvýkán, nakrájen nebo rozmačkán, dostane se alliin do kontaktu s enzymem alliinázou, proběhne chemická reakce, ve které se z alliinu stává allicin, což je látka se silnými antibakteriálními účinky. Od 20. Let minulého století byl širokospektrální antibiotický účinek česneku potvrzen v několika desítkách různých výzkumných studií na lidech i na zvířatech. Byl prokázán účinný vliv česneku na likvidaci bakterie Mycobacterium tuberculosis, která je původcem tuberkulózy, bakterie rodu Salmonella, které způsobuje salmonelózu nebo bakterie Escherichia coli, která vyvolává například zánět močových cest.

Vedle antibakteriálního účinku česneku byl prokázán také účinek protiplísňový, protikvasinkový a protiparazitární.

Velmi zajímavý je pozitivní vliv česneku proti vzniku žaludečních vředů. Původcem tohoto onemocnění je velmi často bakterie Helicobacter pyori. Vědecké studie prokázaly, že česnek dokáže významně snížit růst tohoto mikroorganismu. Jako účinná prevence vzniku infekce způsobené helikobaktery se udává konzumace dvou stroužků česneku denně.

Zejména díky obsahu alicinu a ajoenu má česnek velmi pozitivní vliv v souvislosti s potlačením vzniku kardiovaskulárních onemocnění – onemocnění srdce a cév. Česnek podporuje snížení hladiny cholesterolu, snížení krevního tlaku, snížení srážlivosti krve a tím i nižší pravděpodobnost tvorby krevních sraženin.

Hlavní účinná látka obsažená v česneku, allicin, působí jako silný antioxidant, a pomáhá tak předcházet poškození buněk, které jsou hlavní příčinou vzniku mnoha druhů rakoviny. Mnoho vědeckých studií provedených na zvířecích nebo lidských buněčných kulturách potvrdilo, že česnek chrání proti vzniku různých druhů rakovin, zejména trávicího ústrojí.

Velmi zajímavé zjištění se týká pozitivního účinku česneku jako prevence cukrovky. Česnek podporuje snižování hladiny krevního cukru (glykémie) u lidí i u zvířat.

Z několika různých výzkumů vyplývá, že česnek pomáhá z těla vylučovat olovo a další jedovaté těžké kovy.

Dále se udává, že česnek výrazným způsobem posiluje funkci imunitního systému. Existují rozpracované studie, které se zabývají vlivem česneku na zdravotní stav pacientů trpících onemocněním AIDS. Toto onemocnění je charakterizováno jako celkové selhání funkce imunitního systému člověka. V jedné studii dostávalo sedm pacientů s AIDS jeden stroužek česneku denně po dobu tří měsíců. Všichni uvedli podstatné zlepšení imunitních reakcí organismu. Došlo k výraznému zlepšení výskytu chronických herpesů nebo vymizení stále se opakujících průjmů.

Historie

Již v jeskyních, které byly obývány před 10 000 lety, byly nalezeny pozůstatky česneku. První písemná zmínka o používání česneku byla napsána klínovým písmem na sumerské hliněné tabulce a pochází z období kolem roku 3 000 př. Kr.

V nejstarším lékařském textu – Ebersův papyrus – který pochází z doby kolem roku 1 500 př. Kr., se česnek objevil jako důležitá léčivá rostlina. Byl součástí 22 lékařských předpisů proti bolesti hlavy, kousnutí hmyzem a škorpiony, menstruačním potížím, střevním parazitům, nádorům a srdečním problémům.

Z období starověku je ohledně používání česneku dochováno mnoho zápisů. V té době používal česnek jako léčivou bylinu téměř celý svět – od Španělska až po Čínu. Nejvíce si však česnek oblíbili Egypťané. Právě kvůli tomu jim někdy Římané přezdívali „smraďosi“, protože česnekový zápach byl z jejich dechu cítit prakticky pořád. Česnek byl velmi uctívanou bylinou, na kterou se dokonce přísahalo při slavnostních obřadech, tak jako se později přísahalo na Bibli. Bylina byla nalezena dokonce i v hrobce faraona Tutanchamóna. Zajímavostí je, že za 7 kilogramů česneku bylo možné ve starém Egyptě koupit zdravého otroka. Z toho si můžeme odvodit, jak obrovskou cenu česnek měl.

Ve starém Egyptě byl česnek velmi důležitý také pro otroky, kteří stavěli egyptské pyramidy. Egypťané věřili, že rostlina pomáhá předcházet nemocem a zvyšuje sílu a vytrvalost, a proto byla otrokům dávána každodenní dávka česneku. Po čase si otroci česnek zamilovali, stejně tak, jako jejich pánové. Podle jedné legendy se říká, že když byl nedostatek česneku, dodávky česneku pro otroky byly přerušeny, což vyvolalo vzpouru otroků, kteří bez česneku nechtěli pracovat. Pokud je to pravda, jednalo by se o nejstarší dochovanou zmínku o pracovní stávce.

Kolem roku 1 200 př. Kr., když Mojžíš vyvedl židovské otroky z Egypta, začali si lidé stěžovat na jídlo, kterého se jim na svobodě nedostávalo. Jak je v Bibli napsáno: „Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky, melouny, pór, cibuli a česnek.“ (Numeri 11:5)

Ve starověkém Řecku byl česnek také velmi oblíbený. Řečtí atleti jedli česnek před běžeckými závody a vojáci si jej dávali před bitvou. Aristoteles ve své hře šlechtici napsal: „Teď požij česnek – zvýší Tvou odvahu v nadcházejícím boji.“

V legendárním Homérově díle Odysseus má také česnek důležitou roli. Odysseus se obrací k česneku, aby získal sílu proti čarodějce Kirké, které proměnila jeho muže ve vepře a chtěla udělat totéž i s Odysseem. Hermes, bůh vědění, Odysseovi česnek poskytnul a překazil tak kouzlo Kirké.

Řecké porodní báby rozvěšovaly česnek po místnosti, kde se rodilo, aby ochránili narozené dítě před nemocemi a čarodějnicemi. Hippokrates doporučoval česnek proti infekcím, na zranění, rakovinu, lepru neboli malomocenství a při trávicích potížích. Dioskorides jej předepisoval při onemocnění srdce a Plinius používal česnek jako součást 61 léčivých přípravků na nejrůznější nemoci – od nachlazení až po epilepsii, lepru nebo tasemnici. Mnohé z těchto dávných způsobů využití byly v současnosti potvrzeny lékařským výzkumem. Římští císaři považovali česnek za účinný protilék proti jedům, které byly v antických dobách velmi populární.

Arabští léčitelé v 10. století po Kr. přejali své vědomosti od antických lékařů, ale stejně tak jako oni i odpor vůči silnému česnekovému zápachu. Jeden perský bylinkář v té době zaznamenal: „ Tato bylina by měla být pro svou odpornou vůni zapomenuta!“, ale dále se zmiňoval, že „je to účinný protijed proti smrtelným jedům“.

S postupem staletí se i vyšší třídy vracely zpět k užívání česneku, ale pouze za zdravotních důvodů. Anglický bylinkář 17. století Nicholas Culpeper doporučoval tuto bylinu „na všechny nemoci a poranění – pomáhá při pokousání vzteklými psy a dalšími jedovatými zvířaty, zabíjí střevní parazity u dětí, uvolňuje zahlenění, pročišťuje hlavu a je to dobrý lék proti moru“. Na druhou stranu ale Culpeper varoval před nepříjemným zápachem z úst a napsal: „Česneková chuť je velmi ostrá a jeho zápach stoupá do mozku, proto by měl být užíván vnitřně a jen v menším množství.“

Lidové velšské pořekadlo říká: „Jezte v březnu pórek, v květnu česnek a pak česnek po celý zbytek roku, aby doktoři neměli práce ani trochu.“

V roce 1721 ve Francii se dostalo česneku vysokého uznání. Francouzské město Marseilles zasáhl mor a zabil téměř všechny jeho obyvatele. Mrtvá těla museli pohřbít uvěznění zloději a vláda věřila, že se tito vězni od mrtvých těl nakazí a oni tak zabijí dvě mouchy jednou ranou. Ale odsouzení zloději vypili směs česneku a vína a morovou nákazu ve zdraví přežili.

V 19. století měli američtí eklektici (předchůdci dnešních přírodních léčitelů) silné předsudky proti česneku. Uváděli, že „má silnou odpornou vůni a ostrou, téměř rozežírající chuť.“ Ale na druhou stanu uznávali jeho úžasné léčivé schopnosti.

Za první světové války používali česnekovou šťávu britští, francouzští a ruští vojenští lékaři k ošetření zanícených ran z bojiště. Tuto rostlinu předepisovali také jako prevenci amébové dyzenterie neboli úplavice.

Roku 1928 bylo Alexanderem Flemingem objeveno antibiotikum penicilin a tímto krokem byla zahájena éra antibiotik. Od druhé světové války byl česnek nahrazen penicilinem a dalšími léky. V Rusku však počty zraněných naprosto přesáhly dostupné zásoby antibiotik. Ruští vojenští lékaři se tak ve většině případů museli stále spoléhat na účinky česneku, kterému se v té době přezdívalo „ruský penicilin“.

V současnosti se stále česnek těší velké oblibě, jednak jako součást kuchyňského dochucovadlo, jednak jako přírodní léčivý prostředek. Současní léčitelé doporučují česnek na nachlazení, kašel, chřipku, bronchitidu, střevní parazity a kardiovaskulární (srdečně-cévní) onemocnění.

Zdroj: www.youtube.com

Doporučený denní příjem

Při používání česneku se vždy poraďte se zkušeným bylinářem, vašim ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Nespoléhejte se léčivé účinky česneku při infekčních onemocněních.

Vědci zjistili, že jeden průměrný stroužek česneku má antibakteriální sílu 100 000 jednotek penicilinu. Podle druhu infekce je doporučován perorální příjem (ústy) v rozsahu 600 000 až 1,2 milionu jednotek denně. Tomu odpovídá dávka asi 6 až 12 stroužků česneku denně. Nejlepší je rozžvýkat vždy 3 stroužky česneku najednou a používat dvakrát až čtyřikrát denně. Velmi důležité je rozmělnění, rozetření nebo nakrájení česneku, aby se biologicky neúčinný aliin přeměnil na antibioticky aktivní allicin. Zdravotně nejúčinnější je užívání čerstvého česneku, ale mírně povařený si také zachová svou léčivou sílu.

Pokud nechceme česnek užívat syrový rozžvýkáním, můžeme si z něj připravit nálev nebo tinkturu. Nálev připravíme z 6 nakrájených stroužků česneku vložených do studené vody a necháme minimálně 6 hodin odstát. Tinkturu můžeme vyrobit z jednoho šálku nastrouhaného česneku a jednoho litru alkoholu. Směr necháme macerovat minimálně 14 dní, ideální je směs každý den protřepat. Poté se směs přefiltruje a užívají se 3 polévkové lžíce každý den.

Další možností je zevní používání česneku. Šťáva z česneku se zevně používá při drobných kožních infekcích.

Pokud bychom chtěli vyzkoušet užívání česneku, ale česnekový zápach pro nás není přijatelný, můžeme zvolit česnekový extrakt ve formě doplňku stravy. V doplňcích stravy jsou obsaženy veškeré účinné látky, které obsahuje čerstvý česnek, bývají většinou ve formě měkké želatinové tobolky, která se celá spolkne a rozpouští se až v trávicím traktu, a proto nezpůsobuje nepříjemný zápach z úst.

Dětem do dvou let by měl být česnek podáván jen velmi opatrně a v malých dávkách.

Dle přílohy č. 5 k vyhlášce č. 225/2008 Sb. doporučená denní dávka (DDD) česneku není stanovena.

Původ, výskyt a pěstování

Původ česneku je pravděpodobně ve střední Asii, kde vznikl z planého druhu Allium longicuspis. Původní oblastí pěstování česneku je Mongolsko a Kirgizské stepi. Odtud se česnek později dostal do Číny. Hojně byl využíván také ve starém Egyptě, Řecku a Římě.

Jedná se o vytrvalou rostlinu (spíše jen teoreticky) se složenou stlačeně kulovitou cibulí. Tato cibule se dělí na několik dužnatých šupin, takzvaně stroužků, které jsou kryty společným obalem bílé až fialkové barvy. Při oddělení stroužků je možno takto česnek vegetativně rozmnožovat. Stonek je na průřezu oblý, asi do poloviny krytý pochvami listů. Listy jsou jednoduché, přisedlé a jejich čepele jsou celokrajné, ploché, široce čárkovité (cca 2,5 cm široké), na rubu kýlnaté, se souběžnou žilnatinou. Květy jsou oboupohlavné, ve vrcholovém květenství, jedná se o hlávkovitě stažený zdánlivý okolík, ve skutečnosti je to stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel. Květenství je podepřeno toulcem, který brzy opadá. V květenství jsou skoro vždy přítomny pacibulky, které slouží k vegetativnímu rozmnožování, zpravidla je v květenství daleko méně květů než pacibulek. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků zelenavě bílé až růžové barvy, občas mohou být i bílé nebo nachové. Plodem je tobolka.

Česnek se dá v našich podmínkách velmi snadno pěstovat ze semen i z jednotlivých stroužků. Pro podzimní sklizeň se sází brzy na jaře (je mrazuvzdorná, sázet lze již začátkem března) asi 8 centimetrů od sebe do hloubky asi 5 centimetrů. Česneku se daří nejlépe v hluboké, do hloubky zpracované a dobře propustné půdě. Nesnáší přílišnou vláhu – dejte proto pozor na přelití. Na plném slunci vyrostou ty největší česnekové hlavy, ale dobře snášejí i částečný stín. V létě se doporučuje zastřihnout květy, aby rostlina věnovala veškerou energii tvorbě silně aromatických stroužků. Sklízí se koncem léta a uskladňuje se na chladném a tmavém místě. Od pradávna lidé česnek svazovali do copů a zavěšovali na venkovní dveře, aby se jejich obydlí vyhnuli všichni zlí duchové, nemoci a čarodějnice. Dodnes se tento zvyk udržuje v podobě copů česneku umisťovaných v našich kuchyních – přinejmenším je to pěkná dekorace.

Toxicita

Pokud chcete užívat léčebné dávky česneku a máte nějaké zdravotní problémy, měli byste se před zahájením užívání poradit se svým ošetřujícím lékařem nebo lékárníkem. Účinek česneku na snížení srážlivosti krve by mohl pomoci předcházet mrtvicím a infarktům. Pokud ale máte zmíněné zdravotní potíže a užíváte antikoagulanty (léčiva nebo doplňky stravy, které působí proti srážlivosti krve) mohlo by užívání vysokých dávek česneku pozměnit účinky vámi užívaných léčiv. Proto se vždy poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem.

Čerstvý česnek může způsobit velmi silný pocit pálení v ústech, který někteří lidé nesnášejí. Nejsou vyloučeny ani alergické reakce na česnek. Potenciálně možný je také vznik kožní vyrážky po konzumaci česneku nebo jen po kontaktu s touto čerstvou zeleninou. U citlivých osob může konzumace čerstvého česneku způsobovat bolesti břicha nebo mírné zažívací potíže. Pokud se u vás vyskytnou jakékoliv neobvyklé zdravotní komplikace po požití česneku, nadále jej nekonzumujte a případně kontaktujte svého ošetřujícího lékaře. Česnek se velmi snadno dostává také do mléka kojících matek a v extrémních případech může způsobit až koliku u kojenců.

Pro dospělé osoby, s výjimkou kojících žen, pacientů s problematickou srážlivostí krve nebo osoby užívající antikoagulancia, je česnek podávaný v běžně doporučovaných dávkách považován za zcela bezpečný a velmi prospěšný a preventivně působící. Léčebné dávky česneku by se však vždy měli užívat pouze pod dohledem odborného bylináře, ošetřujícího lékaře nebo lékárníka.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro česnek používat následující tvrzení.

Česnek setý neboli kuchyňský:

• podporuje
  • normální činnost srdce a cévní soustavy,
  • přirozenou obranyschopnost – funkci imunitního systému,
  • udržení normální hladiny cholesterolu,
  • udržení normální hladiny krevních lipidů,
  • odstranění pocitu těžkých nohou,
  • normální činnost jater,
  • duševní pohodu a odbourávání stresu,
  • udržení normální hladiny cukru v krvi,
  • normální funkce imunitního systému.

• má antioxidační vlastnosti.

Zajímavosti

Latinské rodové jméno česneku Allium pochází z keltského slova „all“, což znamená „pálivý“.

 

--- konec článku ---