Mochna husí – ve středověku rostlina chudých, dnes rostlina znalých bylinkářů

Základní informace

Mochna husí (Potentilla anserina) je vytrvalá bylina s drobnými žlutými květy z čeledi růžovitých. Roste na březích potoků, vlhkých loukách a pastvinách.

Známá je zejména díky schopnosti uvolnit křeče, uklidnit podrážděné tkáně a díky svým hojivým účinkům. Výluh z mochny se využívá proti menstruačním a ovulačním bolestem, ale i proti zažívacím problémům. Pomáhá zmírnit průjmová onemocnění. A lze ji používat i zevně – otírat odvarem drobná poranění jako škrábance a odřeniny pro rychlejší hojení.

Tradičně se do nálevu využívá její sušená nať sbíraná v letních měsících, kdy rostlina obsahuje nejvyšší množství účinných látek.

Funkce v organismu člověka

Mochna husí obsahuje vysoké množství taninů, flavonoidy, fenolové kyseliny, hořčiny, vitamin C a minerály jako draslík, vápník a hořčík.

Nejznámější vlastností mochny je její uklidňující působení na napjaté hladké svalstvo. Uvolňuje křeče v podbřišku při menstruaci, nebo při střevních virózách, kdy zároveň zmírňuje podráždění sliznic.

Nejvíce zastoupenými účinnými látkami jsou taniny, které tvoří na povrchu sliznic jemnou ochrannou vrstvu. Tato tenká vrstva pomáhá bránit sliznice před patogeny zvenčí a při jejich poškození navracet celistvost. Při průjmových onemocněních snižuje průchod vody střevní sliznicí a tím zmírňuje střevní potíže.

Tento ochranný film pomáhá tělu lépe se vypořádat se záněty. Proto se mochna používá i do kloktacích směsí proti zánětům dásní.

Odvarem, nebo nálevem z mochny je možné potírat drobná poranění kůže, aby vytvořený film pomáhal chránit před průchodem mikrobů do rány, zpevňoval okraje rány a tím napomáhal jejímu srůstu. Další účinek obkladů z mochnového odvaru je vysušení mokvajících nebo hnisajících ran. Navíc způsobuje celkové zklidnění podrážděné pokožky nebo sliznice.

Zároveň má mochna antioxidační účinky a slouží jako zdroj potřebných minerálů a stopových prvků.

Historie

V lidovém léčitelství se mochna používala odnepaměti. První písemná zmínka o jejích léčivých vlastnostech je dochovaná v knize De Materia Medica, sepsané řeckým lékařem Pedaniem Dioscoridem v 1. století našeho letopočtu.

Podrobněji byla popsána například v  herbáři benediktýnské abatyše Hildegardy z Bingenu ve 12. století. O mochně si Hildegarda zapsala „stahuje to, co je příliš rozvolněné“, „přináší klid a rovnováhu“ nebo že „působí uspořádávajícím způsobem“.

Mochna husí hojně roste volně v přírodě a tak byla v průběhu minulých staletí přístupná všem společenským vrstvám. V některých středověkých a novověkých spisech se proto objevuje jako léčivá rostlina chudých. Zatímco její nať byla využívaná proti bolestem, křečím a k hojení ran, kořen mochny se v nejnižších vrstvách stal součástí běžných pokrmů jako snadno dostupná potravina v období hladu.

S rozvojem chemie a farmakologie v 19. století začalo docházet k analytickému zkoumání obsahových látek mochny husí. Byly identifikovány zejména taniny, flavonoidy a další polyfenolové sloučeniny, které vysvětlují tradičně popisované účinky rostliny.

V moderní fytoterapii si mochna udržela své místo především jako součást evropského bylinného dědictví, jehož použití je založeno na dlouhodobé zkušenosti.

Automatický překlad do češtiny k dispozici (návod pro nastavení)
Zdroj: www.youtube.com

Doporučený denní příjem

U mochny husí neexistuje oficiálně stanovený doporučený denní příjem. Jde o tradiční léčivou rostlinu, jejíž užívání vychází z dlouhodobé zkušenosti fytoterapie, nikoli z moderní nutriční standardizace.

Vnitřní užívání

Nejčastěji se mochna používá ve formě nálevu (čaje) z nati rostliny. Vhodný poměr pro přípravu nálevu jsou 1,5-2 g sušené nati na ¼ l vroucí vody. Následně se nádoba zakryje a nechá 15 minut odstát. Nálev se pije 2x denně pouze do odeznění obtíží, maximálně 1–2 týdny. Mochnu se nedoporučuje používat dlouhodobě kvůli vysokému obsahu taninů.

Vnější užívání

K vnějšímu užití je možné připravit nálev i odvar z mochny. Odvar se získává krátkým povařením nati, nebo celé rostliny, trvajícím 7–10 minut. Po ukončení varu se rostlina nechá ještě 10 minut louhovat. Odvar pak lze použít na otírání zhnisaných, nebo špatně se hojících ran, na namočení obkladu proti podráždění pokožky, nebo je možné ho přilít do koupele na zklidnění a regeneraci pokožky.

Toxicita

Mochna husí je obecně považována za bezpečnou léčivou rostlinu, pokud je užívána v rámci doporučovaných dávek a po omezenou dobu. Její bezpečnost vychází z dlouhodobé zkušenosti lidového léčitelství i z poznatků moderní fytoterapie.

Používání příliš vysokých dávek může u citlivých osob vést k pálení žáhy, nebo podráždění žaludku způsobenému taniny. Taniny sice podporují zdraví trávicí soustavy, ale použití dávky vyšší než je doporučeno může vést ke zvýšené aktivitě žaludeční činnosti nad zdravou úroveň.

Dále taniny uklidňují sliznici a snižují napětí hladkých svalů, čímž mohou při nadužívání způsobovat zácpu zmírněním střevní peristaltiky.

Navíc taniny mají silný potenciál chemicky vázat některé formy atomů železa. Což může při dlouhodobém užívání způsobit snížení obsahu železa v krvi.

Posledním zaznamenaným nežádoucím účinkem mochny je alergická reakce na některou z přítomných látek. Nejčastěji se jedná o pyl, pokud byla mochna sbírána v době květu.

Protože nejsou k dispozici dostatečné informace o užívání v těhotenství a při kojení, je v těchto obdobích lepší mochnu husí neužívat nebo se poradit s odborníkem.

Schválená zdravotní tvrzení

Dle aktuálního seznamu schválených zdravotních tvrzení, který vydal EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) je možné pro mochnu husí používat následující tvrzení.

Mochna husí (Potentilla anserina) podporuje: 

• (Před)menstruační komfort

Zajímavosti

• Slovo mochna je odvozené od slova "moc", protože její léčivé účinky byly považovány za mocné. Stejně tak latinské Potentilla je odvozeno od slova "potens", tedy latinsky mocný.
• "Husí" se mochně říká pravděpodobně proto, že její přítomnost na pastvině značila dobrou úrodnost a vlhkost půdy, a tak byla taková pastvina vhodná pro pasení hus.
• Listy mochny husí mají ze spodní strany stříbřitou plst, díky čemuž se jí lidově říká stříbrník.
• V minulosti se v dobách nouze v chudších vrstvách využíval kořen mochny husí do vaření. Hlavně před dovezením brambor, které ji částečně nahradily.
• V lidové mystice byla mochna spojena s udržením pořádku, jak v těle, tak v domácnosti, proto si jí hospodyňky věšely nad dveře nebo okna.