Sodík – strašák pro srdce a cévy

Základní informace

Sodík patří, společně s draslíkem a chlorem, mezi tzv. monovalentní elektrolyty. To znamená, že jde o vodný roztok solí (elektrolyt) jednomocných (monovalentních) prvků. Všechny tyto tři prvky dohromady vytvářejí celkovou osmolalitu tělních tekutin. Přičemž sodné a chloridové ionty vytvářejí osmolalitu extracelulární kapaliny a draselné ionty jsou rozhodující pro celkovou osmolalitu intracelulárního prostoru. Metabolismus draslíku a sodíku je úzce spjat a funguje na principu tzv. sodno-draselné pumpy. Díky tomuto mechanismu dochází k přesunu draselných iontů dovnitř buňky a k vypuzování sodných iontů z buňky ven. Tento proces zabezpečuje enzym Na+/K+-ATPasa. Energie potřebná k tomuto procesu je zabezpečována štěpením ATP (adenosintrifosfátu). V rámci homeostázy (stálosti vnitřního prostředí celého organismu) musí pro správné fungování celého organismu vždy platit že, osmolalita intracelulární (vnitrobuněčná) se rovná osmolalitě extracelulární (mimo buňky).

V lidském organismu (u dospělého 70 kg člověka) se nachází 70–100 g sodíku, který se nachází extracelulárně – tedy mimo buňky. Asi polovina z celkového množství je imobilizována v kostech.

Funkce v organismu člověka

Mezi základní funkce sodíku v organismu člověka patří:

• Udržování osmotického tlaku tekutin vně a uvnitř buněk (společně s draslíkem a chlorem).
• Udržování acidobazické rovnováhy – společně s draslíkem a chlorem.
• Polarizace a depolarizace buněčné membrány a díky tomuto mechanismu vedení vzruchu – společně s draslíkem a chlorem.
• Aktivace enzymů – alfa-amyláza.

Doporučený denní příjem

Dle přílohy č. 5 k vyhlášce č. 225/2008 Sb. doporučená denní dávka (DDD) sodíku není stanovena.

Pro správnou funkci celého organismu je denní potřeba sodíku asi 550 mg, což odpovídá asi 1,4 g kuchyňské soli (NaCl). Skutečně reálný příjem soli v hospodářsky vyspělých zemích je však mnohonásobně vyšší – v průměru až 9 gramů za den a v České republice dokonce až 12–17 gramů za den!

Projevy nedostatku

Nedostatek sodíku je velmi netypický a prakticky k němu nedochází, vzhledem k tomu že z pohledu výživy člověka nás mnohem více trápí pravý opak – a tím je nadměrný příjem sodíku a jeho negativní vliv na organismus. Pokud by přeci jen, v extrémních případech, k nedostatku sodíku v organismu došlo, mohlo by to vést ke svalovým křečím, bolestem hlavy nebo průjmům.

Nejdůležitější přírodní zdroje

Hlavní charakteristikou potravin s vysokým obsahem sodíku bude jejich slaná chuť, protože sodík je jedním ze dvou prvků, ze kterých se skládá kuchyňská sůl (NaCl, chlorid sodný). Mezi takové potraviny můžeme tedy zařadit například uzeniny, slané sýry, konzervované potraviny, solené ořechy, bramborové lupínky, slané krekry, instantní polévky a ostatní instantní pokrmy.

Toxicita

V hospodářsky vyspělých zemích se stále více a častěji setkáváme s problémem nadměrného chronického příjmu sodíku a v důsledku toho hrozící vysoké riziko hypertenze – vysoký krevní tlak, což je jeden z nejdůležitějších rizikových faktorů vzniku kardiovaskulárních onemocněních.

Zajímavosti

Metabolismus sodíku (společně s ostatními monovalentními elektrolyty – draslíkem a chlorem) je úzce spjat s bilancí vody v organismu člověka. Člověk denně přijímá vodu v nápojích – průměrně asi 1,5 litrů, a v pevné stravě – průměrně asi 1 litr. K tomu je nutné připočítat vodu získanou v rámci metabolických procesů v organismu (asi 300 ml za den). Výdej vody z organismu se děje močí – asi 1,5 litrů za den, výkaly – asi 100–200 ml za den, a výparem z povrchu těla a ze sliznic – asi 1 litr za den. U kojících žen je nutné započítat také vodu vyloučenou ve formě mateřského mléka. Pro správnou funkci celého organismu je nutné vždy zachovat pozitivní bilanci tekutin v organismu, tedy jinak řečeno výdej tekutin by nikdy neměl být vyšší než jejich příjem.

Pro udržení homeostázy, stálosti vnitřního prostředí, celého organismu probíhá regulace příjmu tekutin a to podle následujícího schématu. Při deficitu vody v organismu se automaticky zvýší osmolalita tělních tekutin (tělní tekutiny se „zahustí“), potažmo i plazmy protékající mozkem. Plazmou s vyšší osmolalitou jsou stimulována tzv. hypotalamická centra. Jedná se o speciální místa v mozku (v hypothalamu), kde se nachází centrum žízně. Stimulací těchto míst dojde k vyvolání pocitu žízně a následnému uvolnění antidiuretického hormonu (ADH). ADH putuje až do ledvin, kde je zachycen speciálními receptory v ledvinových tubulech. Reakce organismu je zvýšená absorpce vody v ledvinách, to znamená, že se více vody absorbuje zpět do organismu, moč se více zahušťuje a nedochází k tam obrovským ztrátám vody z organismu. Regulace příjmu a vylučování vody a elektrolytů v organismu je velmi složitý proces, na kterém se také podílí hormonální systém renin-angiotenzin-aldosteron.

Nedostatek vody a elektrolytů v organismu se projevuje jako tzv. dehydratace. Její příčiny mohou být:

• Gastrointestinální: zvracení nebo průjem
• Ledvinové: snížené vylučování mineralokortikoidů (jde o steroidní hormony kůry nadledvin, které v těle řídí hospodaření se sodíkem, draslíkem a vodou; mineralokortikoidy zvyšují retenci (zadržování) sodíku a vody a naopak zvyšují vylučování draslíku) nebo selhání ledvin
• Kožní: nadměrné pocení nebo popáleniny

Mechanismus vyvolání pocitu žízně však v mnoha případech selhává a to zejména u starých lidí a malých dětí. Zejména u těchto rizikových skupin (ale ne jen u nich!) je třeba dbát na pravidelný pitný režim. Doporučený denní příjem vody ve formě nápojů závisí na věku, fyziologickém stavu, teplotě prostředí a dalších faktorech a pohybuje se v rozmezí 1,5–2 litry.

Sůl a její vliv na naše zdraví

Sůl, kterou známe pod názvy kuchyňská nebo jedlá  je chemická sloučenina označovaná jako NaCl – chlorid sodný. V přírodě se vyskytuje v podobě nerostu halitu. Přesné chemické složení soli bylo odhaleno až roku 1810. Chlorid sodný je tvořen přibližně ze 40 % sodíku (Na) a z 60 % chloridu (Cl), často s 2–3 % příměsí bromidů a síranů. V dnešní době je možné se se solí setkat v různých formách od jemného prášku, přes hrubší krystalky, až k pevně slisovaným blokům. Sůl vstupuje do lidského těla jako chlorid sodný. Uvnitř organismu mají jednotlivé složky této sloučeniny své významné funkce, jak se můžete dočíst v příslušných kapitolách.

Dle informací Státního zdravotního ústavu se nadměrným příjmem soli rozumí více jak 5 gramů soli za den (pro dospělého člověka). Smrtelná dávka chloridu sodného se u dospělého člověka pohybuje mezi 150 až 280 gramů. Takovéto množství soli nezvratně změní osmotickou rovnováhu tak, že z buněk unikne příliš mnoho vody. Při dlouhodobém zvýšeném příjmu soli se zvýší krevní tlak, srdce je přetížené a dochází k jeho poškození. Sůl zadržuje vodu a zvyšuje se tak objem tekutiny v organismu. Tím dochází k nadměrnému zatížení ledvin. Ledviny jsou poškozovány zvýšeným tlakem a trvalým zvýšeným vylučováním sodíku. Některé bolesti hlavy mají souvislost s přemírou soli, což patrně souvisí se zvýšeným krevním tlakem.

Vznik hypertenze neboli vysokého krevního tlaku je nejzávažnějším důsledkem nadměrného příjmu sodíku. Souvislost mezi příjmem sodíku a výší krevního tlaku je vědecky prokázána. U populací s denním přívodem soli do 3 gramů, je průměrný tlak velmi nízký a nestoupá s věkem (u některých afrických kmenů, které žijí původním způsobem života a nejsou vystaveny solné zátěži, se hypertenze nevyskytuje). Naproti tomu u populací s přívodem soli nad 6 gramů, je vzestup tlaku závislý na přívodu soli. U pacientů s vysokým krevním tlakem vede snížení soli o 3 gramy denně ke snížení systolického tlaku o 5 až 7 torrů a mozkových příhod o 13 %. Doporučená spotřeba soli dle Světové zdravotnické organizace (WHO) je u rizikových pacientů (diabetici, hypertonici) jen 3 gramy za den oproti 5 gramům u zdravé populace.

Vztah mezi výší příjmu sodíku a krevním tlakem je ovlivněn i geneticky, neboť v populaci existuje jisté procento lidí „rezistentních“ vůči jakémukoli množství přijímané soli a hypertenzi ani při vysokém příjmu soli nedostanou. A určitá skupina hypertoniků nereaguje na snížení přívodu soli snížením krevního tlaku. Proto je třeba k hypertonikům přistupovat individuálně.

Existují však i další nemocnění, jejíž vznik může mít příčinu v nadměrné konzumaci soli: hypertenze, srdečně cévní onemocnění (infarkt, mrtvice), osteoporóza, otoky, rakovina žaludku, ledvinové kameny, astma, obezita…

Reálná spotřeba soli v ČR je alarmující. Každý Čech sní za rok šest kilogramů soli. Na den tak v průměru připadá 16,5 gramů. To je třikrát víc, než je doporučená dávka. Denní doporučená dávka soli je 5 gramů. Při tom 4 gramy jsou ukryté v potravinách, takže na dosolení a do pokrmů nám zbývá pouze 1 gram.

Dospělý člověk v ČR má příjem soli 3x vyšší (8 až17g/den) než doporučený!

U dětí (předškoláků a školáků) byl zjištěn příjem 3 až 4x vyšší!

• 80% dětí ve věku 7 až 12 měsíců překračuje doporučenou dávku soli o 80%
• 95% dětí ve věku 12 až 18 měsíců překračuje doporučenou dávku soli o 190%
• 100% dětí ve věku 18 až 36 měsíců překračuje doporučenou dávku soli o 320%

Doporučené množství soli pro děti

Věk	Denní dávka soli v g / den
0–6 měsíců	< 1
7–12 měsíců	1
1–3 roky	2
4–6 let	3
7–10 let	4
11–14 let	5

 

• Problematice soli v potravinách se komplexně věnuje rozsáhlá publikace Platformy pro reformulaci vydaná Českou potravinářskou komorou dostupná z: http://www.reformulace.cz/images/sul-web_final.pdf

--- konec článku ---